Já a panička

za vše může jen panička, nemá semnou trpělivost a nechápe moje zábavy.. no zase jsem dojela v pohodě. ale jak mne panička pustila na polní cestu ..asi tak pul kilák v pohodě..hrála jsem si s pejkama z pneuservisu, v pohodičce jsme šly dál a najednouu zajíc, vzala jsem dráhu, jen cca 200m, hold byl rychlej, tak panička mi vyhubovala a chvilku jsem schytala vodítko, u plotu s vysázenýma srtromečkama,nebo spíš keříčkama mne zase pustila, a co já, mezi plotama v polovině je díra, a on mi tam zrovna utíkal zajíc..tak jsem to vzala směrem od paničky, panička mne asi dvě minuty nevidělahrůzou na mne řvala a jen poslouchala zda někdo nebude střílet (myslivce jsme tam tedy ještě nepotkaly, je to pejskarská oblast, řekla bych tolerovaná), nebo aspon nákej řev, ten nenastal naštěstí a já se vrátila tam, kde jsem paničku zanechala - naštěstí tam stála, nasraná ale stála,moc se mi do její těsný blízkosti nechtělo ale nakonec mne čapla,  a dostala jsem druhý vyhubování, už větší a hlavně už jsem nešla z vodítka. Od té doby mne měla celou dobu na vodítku . já chudinka, jinak cesta zpět taky nuda, půl hodky jsme dřepěly na zastávce a čekaly na bus. Potom cestou si mne pohladily tři lidičky, z toho jedno dítě tak jsem měla radost a hned jsem si chtěla hrát, a nyní ? Nyní se tetelim doma,a diktuji paničce tuto slohovku